No nekecej, ona je tu zase!

Ahoj všichni :) jsem tu zase a už předem se omlouvám za roztěkané nezřetelné myšlenky a nedokončené výpovědi. A tak snad chápete, když jsem dlouho nepsala  a já huba ukecaná mám za tu dobu nepřítomnosti strašně moc nových poznatků, zkušeností a věcí o kterých bych chtěla mluvit :)


A proč jsem se náhle rozhodla začít znovu blogovat?

Chybí mi ty časy, kdy jsem začínala. Zapálená do nových věcí, do té doby naprosto bez pohybu, o cvičení a jídle nevěděla skoro nic (omyl, stále nevím nic :D) a když roluju příspěvky, tak se usmívám  a vzpomínám si na konkrétní pocity :)
aaaaaach nostalgie ♥

    Za tu dobu se odehrálo mnohé. Už je to de facto nějaký ten pátek, co jsem začala probouzet endorfiny během, kritizovat chemii v každém jídle a  milovat madam brokolici:D
 Pár pokusů o striktní dietu, maturita, přijímačky, výška, období kdy jsem měla oblíbené arašídové máslo, pak si zase frčela na flapjackoch, jednu dobu jen běhala, potom jen zvedala činky, nechala se dobrovolně posílat do pekla při cvičení s Jillian :)

      Postupně jsem se stávala lepší a lepší a v jednu chvíli ( ano, nejspíš tehdy, kdy ti okolí začíná říkat, že ti to sluší a že jsi akorát), tak si najedou myslíš, že jsi na pomyslnném vrcholu.  Všechno znáš a jsi nejlepší. A začneš si v duchu říkat, že teď už ses "tam" dostala, není co zlepšovat a je na čase si dopřávat a přestat se omezovat...

 Zkrátka jsem dospěla  do stádia, kdy moje cvičební návyky a stravování upadly do těžkého stereotypu a nenalézala jsem žádný důvod se překonávat, zpohodlněla jsem a čekala jsem výsledky za nic a dělala ze svého života strašné halo, pořád jen žvanila a skutek utek.
Rozhodně pořád nejsem tam, kde chci být a
       Abych pravdu řekla, velký podíl na mé demotivaci a znechucení se stal fitness boom na facebooku a  přehnaný zájem o bikini fitness. Najednou všechny hubené holky s plochým břichem  jdou závodit a přitom ruce mají jako párátka.
Nechci pomlouvat, každý jednou začínal, ale přece není možné, aby se někdo ze dne na den rozhodl, že bude bikinkou a už za půl roku po šílených sacharidových vlnách stál na pódiu. Přece máme za to ( teda ještě doufám a pořád se to omílá), že "je to běh na dlouhou trať".

Nelíbí se mi, kam svět fitness dospěl, a že už to nemá nic společného se zdravým životním stylem.  Že se vitamíny a tělu prospěšné látky v přírodní formě nahrazují těmi v krabičce s pilulkami. Že všichni běhají na páse v posilovně, místo toho, aby se proběhli venku na čerstvém vzduchu :(
Chci, aby jsme se všichni navzájem podporovali, fandili si a ne se jen pomlouvali za zády...


A další věc.
"Hej Karle, ty máš stehna, už to stačí, už neposiluj" nebo "začínáš vypadat jako chlap"
Což si osobně nemyslím, ale v kombinaci s větším procentem tuku, které vlastním, tak to působí víc než hrozně.
Dřív jsem se bránila, protože jsem taková chtěla být- největší. Postupně však zjišťuji, že posilovna není v mém životě nejdůležitější a že ji mi opravdu líto, těch šatů, které už přes ramena nedopnu :D Nejsem a nechci být vymletá bedna, co bude mluvit pořád jenom o tom, kolik zvedne na bench :P Miluju jídlo a nechci svůj jídelníček omezovat jen na vločky a kuře s rýží.
A ten, kdo se činkám oddal na sto procent a je spokojený, tomu srdečně tleskám.
Tohle není život pro mě :)

A co tedy dál?

Prostě žít spokojený život, cvičit pro radost i vlastní překonávání se, zkoušet nové recepty,radit začátečníkům a pomáhat jim z komplexů těla, kterou jsou v měřítku hodnot naprosto zanedbatelné.
Běhat v dešti, dát si skleničku dobrého vína...
nebo dvě
i tři  ( Karolíno brzdi) :D
smát se do křečí
tančit, zpívat a hrát folklor
a hlavně neřešit zbytečnosti :)

Stay positive and healthy :)

Budu ráda, když se zase najde někdo, kdo bude mé články číst  nebo také  přihodí mouku do mlýna.

Mějte se a užijte si víkend :)