Odhodlání

Nevím proč zrovna dnes, ale asi nastal den "D", v hlavně mi asi cosi ruplo, namotivoval mě taky především výsledek Nikky a její skvělé články na http://mojetelo.blogspot.cz/ , díky ní jsem se taky rozhodla toto udělat a já tu teď sedím a rozhodla jsem se...
...založit si blog, začít veřejně psát o tom co dělám, stát se bloggerkou o změně životního stylu, začít se naplno hýbat, cítit se svěží, mít neustále energii, hlídat si stravu a hlavně zhubnout!


Je to už nějaký čas, měsíce snad i roky co tak nad sebou přemýšlím, neustále se prohlížím v zrcadle a často se mi z toho pohledu chce brečet. To břicho, ty nohy, ruky, stehna, zadek aaaaaaaaa šílený to pohled!

21.5.2013

výška: 164cm

váha: 71kg

boky: 97cm

pas: 83cm

břicho: 92cm

prsa: 96cm

stehno: 60cm

paže: 36cm

Já jsem nikdy nebyla nejhubenější, spíš taková vesnická holka krev a mlíko. Moje rodina patří k těm, co si rádi pochutnají na výtečné ( avšak tučné) české kuchyni, buchty, vdolečky, domácí tvaroh a smetana skoro na denním pořádku. Byla jsem jak to říct, de facto normální až do doby, než jsem si v 8 letech  na lyžích zlomila nohu a 3 měsíce ji měla v sádře. Množství jídla, sladkostí jako bolístku za utrženou zlomeninu a jediný pohyb, který jsem mohla vykonávat bylo převalování se na posteli... Není divu že jsem rapidně přibrala, našla zálibu v tučném, sladkém jídle. I po čas rehabilitace pohybu stále moc nebylo, kulhala jsem myslím i půl roku a nějak  se mi nechtělo přebytečné kila shazovat. Stále si vybavuju taťkovy slova: " Počkaj až ty budeš kdesi v 13 bečat! " ( valašský dialekt :D)

Neustálé pošklebky a narážky na mou postavu mě čas od času dohnaly k pláči a vždycky jsem si říkala, že začnu cvičit a že budu zase jako dřív. Nikdy jsem však neměla tak pevnou vůli, jako mám právě v tento moment...
Dnes jsem totiž byla ( předčasně) na 17-ti leté prohlídce. V poměru s předcházejícími měřeními jsem na tom trochu líp, ale pořád to není ono. Poslední týdny si uvědomuji, jak dělám některé věci špatně- ať už jde o nepravidelné snídání ( někdy i vynechané), jídlo ve spěchu, občasný prohřešek v podobě sladkostí, málo spánku a našlo by se jich mnoho víc...

Nutno také podotknout, že tímto rokem 2013 jsem začala hýbat jak nikdy předtím. Už v zimě jsem se strašně těšila na to, jak na jaře vytáhnu kolo, které jsem vloni na narozeniny dostala a skoro každý den nebo ob den se snažím si někam vyjet ( obvykle víc než 15km),a vzhledem k tomu, že jsem soutěživý typ se snažím jezdit co nejrychleji a ráda si vyjedu i do tpěkného kopečku. Když je pěkné počasí, čas a nejsem nachlazená chodívám navečer běhat. Sice jen do vedlejší vesnice ale tam i zpět to dělá něco přes 4km a krásně se přitom provětrám. Ráda bych zmínila také to, že poprvé jsem danou trasu dala s 5 zastávkami, na pokraji sil, s plícemi u kolen. A asi tak po 14 dnech už jen pouhé 2 zastávky, rychlejší tempo, nohy lehké jako pírka a celkově jsem měla úsměv na tváři :) Před ulehnutím do postele ještě pár sklapovaček ( kolem 50) a 20 dámských kliků... snažím se hýbat, jak jen se dá...

Jenomže občas je toho učení do školy moc, někdy se nechce, o víkendu jsem pryč, najednou vyjedu z rytmu a  naraz je z toho týden co nic třeba nedělám a to je ovšem špatně. Pak se do toho hůře dostává a to mi věřte.... a už mě to nebaví být jako na houpačce!


A protože dnes 21.5.2012, právě teď je ve mě tolik odhodlání a kuráže, že to prostě risknu, budu to sdílet na svém fb profilu, kde mě většina lidí z mého okolí mě zná. Možná se bude smát mým fotkám nebo příspěvkům, ukazovat si na mě nebo mnou pohrdat, někteří snad i fandit a podporovat mě. Ať to každý vidí, že mám chuť něco dělat, snažit se využít každý čas abych  změnila  svůj dosavadní  způsob žití. A ať vidí třeba i ty chvíle, kdy budu  fyzicky i psychicky vyčerpaná, nebudu časově stíhat  cvičit, sebevědomí mi klesne a budu na hraně s tím skoncovat...

Prostě do toho jdu! Začíná revoluce! A tu nizozemskou a anglickou na zítřejší písemku se jdu teprve naučit :D

Carol