Selhání aneb nezdařená dieta

... a já už musím být tááák trapnááá, když  každé psaní začínám slovy "omlouvám se všem zbylým pozůstalým sledujícím, že aktivně svými články nepřispívám... amen "

Teď už vážně.
Z minulého článku (ano, ten, který byl napsán asi před tisíci lety) jste se mohli dozvědět, že jsem na začátku podzimu rozjela rýsovací dietu.
Kamarád mi sestavil jídelníček. Byla jsem celkem hodně motivovaná, odhodlaná,vydržela jsem to 7 týdnů. Ale výsledků moc nepřišlo (váha spadla jen o 3 kg, centimetry se o něco pohly, břicho splasklo ale nic extra) Proč?
No...
Protože jsem jídelníček pokaždé neuhlídala, na rovinu řeknu, že jsem to v některých případech opravdu nedala. Jakožto věčně zaneprázdněný člověk, co musí být všude zapojen nebo něco organizovat   tak o víkendech nebývám doma, spousta vystoupení s folklorem, cimbálovkou a mohla bych pokračovat, protože opravdu nebyl ani jeden týden, kdy bych nemusela improvizovat, přehazovat tréninky a rest day nebo v krizových situacích shánět alespoň vaničku tvarohu. Jako příklad můžu uvést školní výlet do Prahy, kde jsem sice vezla navážené ovesné vločky, krabičky na dva dny, ale potom jsem neměla možnost a hlavně čas se alespoň něčeho najíst Takže jsem to řešila šťávou z uga, zeleninovými saláty, rýží v asijském bistru, ale,už to nebyla ta striktní dieta a tam byla chyba...

A co z toho všeho? Rozhozený metabolismus, únava, nevyspanost (z množství vypité kávy jsem ani usnout nemohla a ráno jsem vypadala jak chodící zombie), křupající kosti (hlavně trhání v levém rameni a pravém předloktí), svalovky a tiky v oku. A nejvíc mrzí to, že mí milující rodiče všechno jídlo hradili a bylo to k ničemu (v mém případě).
Automaticky mi kupovali všechny suroviny a strašně mi pomáhali. Nedokážu ani spočítat, kolikrát mi maminka chystala krabičky, když jsem nestíhala nebo když mě pro mě taťka přijel po tréninku.  Párkrát došlo i na ostřejší slova, jestli je to opravdu nutné a proč to vůbec dělám. Jsem jim za to neskutečně vděčná ♥ A chudák bráška si jednou ani nemohl udělat míchaná vajíčka, prý, že už máme velkou spotřebu díky Karolíně:(

Definitivně jsem jídelníček přestala dodržovat někdy v listopadu poté, co mě vyčerpáním skolila angína a bylo mi tak příšerně a řekla jsem si dost. Tohle nechci! Nebudu do sebe cpát spalovače, umělé sladidla a doplňky stravy. Proč bych do sebe měla házet pět tabletek vitamínu C za den, když ho můžu mít v přírodní formě? Už jsem to nebyla já, nebylo to moje nadšení do vaření a zdravého životního stylu, protože tohle se zdravím doslova hraničilo...
Teď nechci toho kamaráda shazovat, že to asi sestavil špatně (ale upřímně, žádným kurzem neprošel a certifikovaný není, jen soutěží), ale prostě mi to nevyhovovalo. Chyba byla i na mé straně, o tom žádná.
Jednoduše řečeno, není to co doopravdy chci. Nechci závodit (nikdy neříkej nikdy :D) , nechci si zničit zdraví a ve čtyřiceti si tlouct do hlavy, proč jsem to vlastně dělala...

Takže víceméně, to co jsem si za těch sedm týdnů šíleným způsobem shodila, jsem měla rázem zpátky, protože se nehlídám, jídlo si nevážím a taky občas prasím. Ale cvičím vždy s nasazením, protože mě to nesmírně baví ♥ (jak kontraproduktivní :D) Problém je ale v tom, že kardiu jsem moc nedávala (kdo jo?  :D), takže jen zvedám a rostu a kdybych nebyla jak váleček, tak by možná i nějaký sval šel vidět :D hehe

Musíme nést i neúspěch a uznat porážku.
Haters se teď musí usmívat, že jsem to zase nedokázala. Sdílela motivační obrázky, tvářila se jak vítěz  a měla plnou pusu keců. Sliby chyby a skutek utek.
Ale já se nevzdám, protože nemůžeš porazit člověka, co se nevzdává...
Budu dělat co mě baví a jednou to budu mít! Ale teď jsou Vánoce a já jím páté přes deváté a vůbec mi to žíly netrhá :D